Krásné pozdravení všem, kteří jsou našimi příznivci, však stejné pozdravení všem,
kterým jsme lhostejní. Snad za nejkrásnější rok své činnosti můžeme považovat právě
uplynulý rok. Nacvičili jsme další nenapodobitelné tance našeho regionu, které se
odlišují od dříve nacvičených svým výrazem a kompozicí. Nikdo, já již vůbec ne, jsme
nevěděli, že jsou z oblasti na dosah ruky, tedy z Benecka a Žalýho (nikoli Žalého,
jak se mylně uvádí) z dílny rodu Kubátových. Josef Kubát narozený r. 1839 a jeho syn
František Kubát, narozený r. 1874, s bratrem Josefem Kubátem, byli na Benecku
legendami v kumštu muzikantů a divadelníků. Sám bych byl asi na pokraji zbláznění se,
kdybych měl možnost zalistovat v rukopisném zpěvníku pana Josefa Kubáta , ve kterém
je ukryto více než 270 písní a z toho množství jsou písně lidové v užším slova smyslu,
jiné pak znárodnělé, nebo kramářské, mnohé však hoví dobové vesnické a horské romantice.
Několik málo těchto písní jsem slyšel, nebo je i znám a přivřu-li oči jsou-li zpívány,
vybaví se mi písně Josefa Krasoslava Chmelenského, Františka Škroupa, nebo potom i
Karla Hašlera. V "dílně" Kubátových byly naposledy předvedeny a zaznamenány tance typu
Cibulářský, Dřevák (tolik odlišný od tance Dřeváčkového), Couračka, nebo Dvoukročák
- Hopkovanej, Formanskej,Rejdovák,Jednonožka a asi osm typů Mateníků - motáků. Vím,
přátelé, že asi nic světoborného vám to neříká, že leckdy ani nevíte "která bije",
avšak považte, že to je obrovské bohatství hor, kraje a oblasti, ve které jste doma,
kde žijete a máte své kořeny. V této oblasti vyvádíte své malé "z hnízda", učíte je
mluvit, chodit a být slušnými lidmi. Proto je tolik dobré jim i vštěpovat něco "málo"
z minulosti, co ještě znal dědeček a třeba i pradědeček. Naučit je písničku, která se
odlepuje od rtů sama a vychází z úst i ve chvíli, kdy si to neuvědomujeme a jsme tak
nějak spokojeni a nezatíženi stresem a starostmi běžného života. Vím, těch chvil je
málo, ale přesto.
Rap, techno, rock, a ani nevím jak se všechny ty směry a žánry jmenují, ty
plynutím věku pominou. Jak člověk stárne a přestává být ohebným, tak pomalu jeho
spokojenost nastává při zatančení si polky a valčíku, nebo ještě tak mazurky a tanga,
tedy těch tanců, kterými " náctiletí " pohrdají. I já pohrdal! Dnes fandím mládí a
těším se, že i oni jednou doplní naše seniorské řady a budou mít rádi ten tanec a ty
písničky, kterými v mládí pohrdali, budou je vyznávat a uslyší-li o něčem, co pochází
od nás, budou pyšní a bude se jim nadýmat hruď. Tak jako dnešním členům našeho
souboru.
Umělecký šéf souboru Krkonošský horal
Stanislav Lelek