Roku 1949 zakládá paní Jarmila Radechovská ve Vrchlabí při Domě osvěty Národopisný soubor Hořec. O pár let později, roku 1953, zakládá nový národopisný soubor pan Josef Václav Kratochvíl, ředitel Hudební školy ve Vrchlabí , pod názvem Krakonoš. Soubor Hořec končí svojí činnost a členové se přelévají do Krakonoše. Roku 1958, odchází vedoucí a zakladatel souboru Krakonoš z rozhodnutí stranických špiček za "odměnu" do Českých Budějovic a "jeho soubor pod novým vedením pracuje s obtížemi do roku 1962, kdy zaniká.

Členka souboru Krakonoš, paní Božena Lelková, se ujímá založení nového národopisného souboru ve vrchlabském Okresním domě pionýrů a mládeže roku 1958, který ve svých začátcích zpracovával materiály z celé oblasti Čech a byl to proto mládežnický soubor písní a tanců. Teprve v roce 1962, kdy Vrchlabí přestává být okresním městem, vzniká z původního souboru nový subjekt pod názvem Národopisný soubor Horal, sdružující mládež vrchlabských odborných učilišť závodů AZV, Kablo, Tesla, Mileta ,TOS a mnohých dalších. Za své činnosti předvádí soubor své umění na mnohých festivalech v republice i zahraničí. Se svým programem vystupuje roku 1963 v polské Poznani, 1965 v Krakově, 1968 v Sopotech . Ve své činnosti byl nejdůležitějším obdobím rok 1971, kdy soubor podniká "Turné po Povážských městech od severu k jihu" na Slovensku a po dobu celého týdne se představuje slovenským divákům.

V sedmdesátých a osmdesátých letech aktivity souboru poněkud chladnou, soubor se představuje pouze několikrát za rok v rámci okresu na politických akcích , vedení souboru doznává velikých "ústrků" od svého zřizovatele , soubor má problémy s náborem nových členů , zaniká hudební složka, organizační vedoucí dostává zákaz činnosti v kultuře a celková atmosféra v souboru je špatná. Politická situace ve státě pod vedením stranických orgánů, neprospívá takovým spolkům, jakým je náš soubor. Okresní tajemník pro kulturu dokonce vedoucí souboru nařkl ze šíření nacionalizmu. Smutné poznání. Pouze hrstka lidí pracuje se svojí vedoucí a zakladatelkou paní Boženou Lelkovou dál a dočkává se revolučního roku 1989. Vedoucí souboru se dožívá věku 75 let a již nemá sílu pro novou práci se souborem. Přichází nemoc a skon.

Roku 1990 se chápou vedení souboru syn zakladatelky a jeho manželka, Stanislav a Eva Lelkovi. Zakládají nový kolektiv, přibírají ke spolupráci nové muzikanty, dramatické postavy jako je mlynář, mlynářka, rychtář, babka kořenářka, tetky do pěvecké složky a především nové tanečníky. Soubor se vzmáhá, stává se řádným členem FOS ČR, vydává se roku 1992 "na čumandu" na festival do Strážnice, nacvičuje nové tance a písně, objevené a zdokumentované v pozůstalosti po zakladatelce souboru, dře a dře. v Následujících letech se soubor prezentuje několikrát na Strážnici, kde se stává roku 1997 "spoluvítězem" v pásmu pana Čumpelíka s názvem Z Vrchlabí do Polabí, které bylo oceněno Nejvyšším oceněním festivalu. Dále se soubor představuje se svými vystoupeními v Baunatalu a Erfurtu v SRN, dále pak v Polsku a mnoha městech v České republice.

Především se však soubor vrací na sklonku dvacátého a počátkem jedenadvacátého století na domácí pódia a zejména do svých "rodných Krkonoš".

Roku 1998, 14.září, soubor slavil "40 let od svého založení". Za tuto dobu se v kolektivu vystřídalo více než 2850 členů, v souboru působil nejstarší člen souboru pan Josef Nykl, který jako harmonikář se dožil v plné práci věku 93 let a naopak nejmladší členka souboru začínala tančit ve věku 13. let. Na festivalu v Erfurtu roku 1997 to byli nejstarší a nejmladší účastníci festivalu a jejich snímek byl ve všech novinách SRN. K tomuto našemu výročí soubor nastudoval třicet národopisných tanců pocházejících výhradně z Krkonoš, nikoliv tedy z podkrkonoší, jak je často velice nedobře uváděno. Soubor čerpá materiály z pozůstalosti rodu Malínských z Horní Branné, které jako poslední zdokumentovala právě paní Božena Lelková, rozená Malínská a které dědila po své matce a babičce.

Naše "50 leté výročí" dne 14. září 2009 se stalo mezníkem v práci souboru. Oslavili jsme to velice skromným způsobem a sice pořádáním reprezentačního plesu k jeho výročí a dost. Žádné publikace, propagace a letáky, neboť nemáme peníze a nikdo nás finančně nepodporuje. Však pracujeme dál a pomaloučku odlamujeme další roky z příští padesátky. Soubor - zlom vaz!